Boundaries

Životopis:

Michael Bielický již 40 let pracuje v oblasti umění a technologií, vytváří videa, projekty založené na datech, interaktivní webové projekty a interaktivní projekty využívající umělou inteligenci. Svá díla již vystavoval po celém světě: ZKM Karlsruhe, MOMA New York, Centre Pompidou v Paříži, Ars Electronica v Linci, Národní galerie Praha, bienále v Havaně, Seville, Moskvě, Chengdu atd., od roku 2005 spolupracuje s Kamilou B. Richter.

1954 narozen v Praze

1969 emigrace do Německa

1975–1978 studium medicíny (přerušeno)

1978–1982 pobyt v New York City

1984–1990 Akademie výtvarných umění, ateliér Nama Juna Paika

1991–2006 zakladatel Školy nových médií na AVU v Praze – profesor

2006–2023 HFG Karlsruhe – profesor digitálních médií

Prezentace na sympoziu:

Představím několik uměleckých projektů, které jsem v minulosti vytvořil. Každý z nich zkoumá hranice jiným způsobem a pomocí jiného přístupu. Všechny projekty se zabývají fyzickými i metafyzickými dimenzemi. Lidská existence je v zásadě vystavěna na snaze a v rámci snahy přibližovat se k hranicím, překračovat je a pokračovat dál. Toto symposium se očividně přibližuje k hranicím hranic. Zdá se, že hranice nemají hranic.

Životopis:

Dr. Denisa Reshef Kera je filosofka a designérka, docentka v programu Věda, technologie a společnost na Bar-Ilan University v Izraeli. Je zakladatelkou designové a politické laboratoře Dando.design, která zkoumá inovativní a kreativní způsoby začleňování etických a regulatorních norem na úrovni technické infrastruktury. Její unikátní projekty odráží její podporu občanské participace v oblasti vědy a technologií. Její cenami ověnčené dílo Lithopy kombinuje pohádku s funkčním kódem v chytré vesnici, která je řízena pomocí satelitů a blockchainových služeb. Během několika desetiletí své akademické kariéry působila na University of Malta, Tel Aviv University, University of Salamanca, National University of Singapore, Arizona State University i na Univerzitě Karlově v Praze, kde žije.

Prezentace na sympoziu:

Hraniční objekty, obchodní zóny a průzkumná testovací prostředí: prototypy na hranici mezi technologií, politikou a uměním. Na příkladech prototypů z mé designérské praxe budu hovořit o různých strategiích „práce na hranici“, které vymezují, překračují nebo oddělují různé „moci“ (vědu, technologie, politiku a umění). Prezentace nabídne nový náhled na to, jako využívat kombinaci vědy, technologií a umění k zapojení veřejnosti do správy věcí veřejných. Jak experimentální regulace prototypů a sandboxů, která pracuje s designovými a uměleckými strategiemi, pomáhá společenstvím při rozhodování o jejich společné budoucnosti?

Workshop:

Kreativní využití podnětů od GPT (LLaMA) pro práci „na hranici“. Budeme experimentovat s kreativním využíváním modelů a podnětů v simulovaných pokusech, simulacích, hrách s přidělenými rolemi a performancích. Budeme pracovat se systémy od ChatGPT, Microsoft Guidance nebo AutoGPT po různé open API připojené k modelům a budeme zkoumat roli jejich podnětů jakožto uměleckého objektu a praxe. Algoritmy budeme testovat ve zvlášť definovaných prostředích, jako např.: převeď hodiny filozofie do disneyovské pohádky nebo zadefinuj ustanovení evropské směrnice o umělé inteligenci pomocí lidových pořekadel.

Životopis:

Martin Kollár (1971) se narodil v Žilině, vystudoval VŠMU v Bratislavě. Od ukončení studia pracuje jako fotograf, režisér a kameraman na volné noze. Získal několik grantů a ocenění, včetně Prix Elysee a Oskar Barnack Award. Jeho práce byly vystaveny po celém světě, včetně Brooklyn Museum, Slovenské národní galerie v Bratislavě, berlínského výstavního domu Martin-Gropius-Bau a mnoha dalších. Vydal například knihy Nothing Special (Actes-Sud, 2008), Cahier (Diaphane, 2011), Field Trip (MACK, 2013), Catalogue (Slovenská národná galéria, 2015), Provisional arrangement (Mack/ Musee Elyse 2016) nebo AFTER (Mack, 2021). Jeho práce jsou součástí sbírek veřejných institucí, jako jsou Victoria and Albert Museum, Fonds national d’art contemporain (FNAC), The Centre national des arts plastiques (CNAP), Slovenská národná galéria a další. Jako kameraman se Martin podílel na mnoha filmech, např. 107 MORHERS (2021), KOZA (2015), VELVET TERRORISTS (2013), COOKING HISTORY (2009) nebo 66 SEASONS (2003). Jeho režisérským debutem byl snímek 5 OCTOBER (2016).

Prezentace na sympoziu:

After

31. srpna 2019... od té chvíle se můj pohled na svět změnil. Změnilo se všechno. Mariina předčasná smrt, její rozhodnutí skoncovat s životem, je ostrým řezem, jasně oddělujícím předtím a potom. Poté, jak čas pomalu plynul, jsem opatrně začal procházet naše fotoarchivy a spousty materiálu z výletů, vyhledávání lokací a společného natáčení. V posledních letech jsme společně navštívili různá výzkumná centra a vědecké ústavy a začali připravovat a natáčet film Letopis. Měl to být náš film. Exkurze do minulosti našeho života prostřednictvím archivních materiálů probíhala v různých fázích, od doby, kdy jsem nebyl schopen se přimět k tomu, abych ty soubory vůbec otevřel, až po obsesivní období, ve kterých jsem nedokázal dělat nic jiného, než neustále procházet těmi hromadami obrázků a vracet se do společně strávených let, měsíců a dnů. Začaly se mi před očima objevovat skryté kontexty, které jsem předtím neviděl, a začal jsem si je spojovat. Mým cílem nebylo rekonstruovat náš život, ale spíše jsem to vnímal jako výraz mé touhy zachytit jak to, co bylo předtím, přesahuje do toho, co je potom. A jak i velmi očekávané události člověka vždy zaskočí.

Walking nowhere slow

Před dvěma lety jsem se vydal na cestu a šel jsem 42 dní pěšky z Bratislavy do Říma. Do té doby jsem sám o sobě nevěděl, že jsem v podstatě chodec. Později následovaly další dlouhé výšlapy. Začal jsem chodit bezcílně, aniž bych věděl, kam nebo proč chci dojít. O svých cílech se rozhoduji víceméně nahodile, ale je v tom určitá analogie k naší každodenní realitě. WALKING NOWHERE SLOW naznačuje pocit bezcílnosti nebo zmatenosti ve společnosti, který je s největší pravděpodobností důsledkem nedostatku jasného směřování nebo účelu. Vzhledem k tomu, že se hodlám pohybovat jinou rychlostí, plánují použít také prostředek z jiné doby. POHLEDNICE. Myšlenkou je mít s sebou na cestách malou přenosnou tiskárnu. Ručně vyrobené pohlednice budu zasílat galerii rovnou z cesty. Sbírka pohlednic vlastní výroby by pak měla být součástí instalace. WALKING NOWHERE SLOW je způsob, jak se soustředit na přítomnost, spíše než si dělat starosti s minulostí nebo budoucností. Cílem projektu je vytvořit fotografickou kroniku zaznamenávající současnost a osvětlující absurditu a nevysvětlitelné jevy naší doby.

Životopis:

Thomas Kuijpers (nar. 1985, Nizozemsko) je vizuální umělec, jehož dílo zkoumá roli současných mediálních narativů v rámci našeho vnímání skutečného světa. Jakožto umělec, editor, antropolog a sběratel zkoumá a přeskupuje své archivy, dokud se mu nepodaří odhalit struktury našeho mediálně nasyceného světa. Poté Kuijpers ze svých poznatků sestavuje nové konstelace, často v podobě experimentálních multimediálních instalací, které nás upozorňují na iluze a rétoriku, jež dennodenně utvářejí naše životy. Paradoxně právě díky Kuijpersově posedlosti drobnými detaily světa vidíme, jak křehký tento svět jako celek je. Thomas Kuijpers dokončil své magisterské studium oboru fotografie na Akademii výtvarných umění (AKV) St. Joost v nizozemské Bredě v roce 2011. Jeho díla byla představena v různých institucích, galeriích a na veletrzích po celém světě, např.: Stedelijk Museum, Amsterdam; Foam, Amsterdam; Krakow Photo Month, Krakov; Beaconsfield Gallery Vauxhall, Londýn; Frankfurter Kunstverein, Frankfurt; Red Hook Labs, New York City, nebo MASP, São Paulo. V roce 2017 byl nominován na Foam Talent a jeho nejnovější kniha Hoarder Order (Fw: Books, 2020) byla zařazena do užšího výběru Paris Photo-Aperture Foundation Photobook Awards 2020.

Prezentace na sympoziu:

Na základě své nejnovější publikace Hoarder Order (tedy česky něco jako „Řád v hromadění“), která je kompilací sbírek obrazového materiálu, vás po jednotlivých projektech provedu svým sběratelským šílenstvím a podělím se s vámi o motivy, které mě k těmto projektům přivedly. Pokusím se tedy ukázat řád v celé té hromadě projektů.

Workshop: Kolektivismus

Thomas Kuijpers je výtvarný umělec a vystudovaný fotograf, který dnes ale už téměř nefotografuje. Ve své tvorbě se zabývá současnou hodnotou obrazů a tím, jak se obrazy a další formy vizuální komunikace používají k vyprávění příběhů o současných událostech. Potřebujeme více obrazů, když všechny ingredience pro příběhy, které se dotýkají našich životů, jsou již k mání? V rámci tohoto workshopu prozkoumáme možnosti tvorby narativu o současné situaci pouze prostřednictvím sběru materiálů. Jak tyto materiály nově uspořádat, vyvážit, znovu smísit a přetvořit na ingredience, které budou vyhovovat příběhu, který chceme vyprávět?

www.thomk.nl

Instagram @thomthomk

Životopis:

Nika Kupyrova je vizuální umělkyně a kurátorka. Je absolventkou Edinburgh College of Art, islandské University of Arts a Univerzity aplikovaného umění ve Vídni, v současnosti žije a pracuje ve Vídni a Praze. Její tvorba byla vystavena v institucích, jako jsou Wien Museum MUSA (Vídeň), WIELS Contemporary Art Center (Brusel), EXILE Gallery (Vídeň), Mattress Factory Museum of Contemporary Art (Pittsburgh), Belvedere 21 (Vídeň) nebo pražské Meetfactory.

Prezentace na sympoziu:

Současné umění do sebe snadno pojímá analogovou i digitální sféru: tvůrčí postupy se vzájemně prolínají a ovlivňují a zároveň umělecká díla vytvořená primárně ve fyzickém prostoru diváci uvidí povětšinou jako digitální reprodukci na obrazovce. Takovéto převádění a přeinterpretovávání uměleckých děl napříč médii může působit jako nevýhoda, zároveň ale odkrývá některé složitosti tvůrčího procesu a odhaluje metody tvorby v digitálním světě. Na příkladech z mé vlastní umělecké a kurátorské praxe budu hovořit o tvárné hranici mezi digitálem a analogem a práci s výstavním prostorem jakožto narativním prostředkem. S odkazem na téma symposia „Hranice:cestování“ prozkoumáme paralelní světy tak, jak si je představují digitální média: v nich se totiž obrazovka stává vstupní branou a s těmi správnými nástroji můžete vstupovat do alternativního světa, který má své vlastní parametry a svá vlastní omezení.

www.nikakupyrova.com

Instagram @nikakupyrova

Životopis:

Felice Moramarco je spisovatel a kurátor, zakladatel kurátorské platformy DEMO Moving Image Experimental Politics. Ve své umělecké a výzkumné činnosti se zaměřuje na přehodnocení role umění ve světle současné změny kulturního, technologického a politického paradigmatu a prozkoumává, jaké umělecká praxe nabízí možnosti k tomu působit politicky a konfigurovat nové reality.

Prezentace na sympoziu:

The Politics of Images (Politka obrazů) Ztvárnění jako prostor subjektivní rekompozice.

Moje prezentace nahlíží na koncept cestování jako na proces transformace, který se vyvíjí v čase a je ovlivňován setkáními s vnějšími činiteli. Toto pojetí má připomenout, jak se pohyblivé obrazy vyvinuly z kombinace fotografických obrazů, k nimž přibyl časový rozměr a následně další média (zvuk, mluvené slovo, text). Při pohledu na vývoj těchto systémů ztvárnění ve vztahu k procesu subjektivizace je mým cílem prozkoumat politickou roli obrazů, a to zejména obrazů pohyblivých. Na závěr chci ukázat několik případových studií, které se pomocí experimentů nedávno tímto médiem kriticky zabývaly a zkoumaly jeho limity a možnosti, a to s cílem vytvořit z kinematografického prostoru místo k experimentování s novými procesy subjektivizace a tím zvýraznit politickou funkci pohyblivého obrazu.

Životopis:

Sami Siva se ve své práci zaměřuje především na roztříštěné identity a dokumentuje konflikty v Indii (Kašmír, severovýchodní Indie atd.), na Srí Lance a v Afghánistánu a geopolitické problémy ve střední a východní Evropě a na jižním Kavkaze. V současné době se jeho práce soustředí na probíhající válku na Ukrajině. Obdržel tři granty Pulitzerova centra pro zpravodajství z krizových oblastí a jeho tvorba se objevila v řadě mezinárodních publikací.

Prezentace na sympoziu:

Téma: Horečnatý sen (Fever Dream)

Moje snímky jsou součástí fotografického deníku, který opakovaně překračuje hranice mezi reportáží, krajinou a okamžiky soukromého života, jež spojuje dvojí role fotografa jako svědka a fotografa jako účastníka, jako někoho, kdo je tak trochu spoluviníkem i obětí nejrůznějšího utrpení, radosti i syrovosti pomíjivých chvil a často nezaznamenaných momentů života a smrti. Ve své přednášce zkoumám roli fotografie při vytváření diachronního procesu mezi „vlastním já“ a „těmi ostatními“, a to prostřednictvím sdílením svých snímků, příběhů a zkušeností a toho, jak utvářejí osobní i politické diskurzy.

Workshop:

Empatie ve fotografii

Cílem tohoto workshopu je prozkoumat průnik empatie a fotografie. Fotografie se stávají stále důležitějšími při vyjadřování sebe sama a okolního světa. Empatie zkracuje vzdálenost mezi fotografem a tím, co fotografuje; umožňuje fotografovi porozumět lidem a vytvářet tak lepší fotografie. Na tomto workshopu budeme diskutovat a procvičovat to, díky čemu jsou fotky empatické a silné v předávání daného sdělení. Během workshopu se budou účastníci zamýšlet nad tím, jak mohou ve své praxi kombinovat své osobní zkušenosti, pocity a emoce.

Životopis:

Elejan van der Velde je vizuální umělec z Nizozemska, jehož tvorba je založena na práci s materiálem, při které využívá modely, sochy, instalace, video, fotografie nebo kresby. Elejan je absolventem bakalářského studia výtvarného umění v nizozemském Arnhemu, kde se věnoval především světelným instalacím a prostorovým videoprojekcím. V roce 2014 dokončil (s vyznamenáním) studium v ateliéru Studio for Immediate Spaces na Sandberg Institute, kde se jeho práce posunula od nehmatatelného světla k materiálům, jako je písek, beton nebo asfalt. Po studiu absolvoval rezidence v Praze, Moskvě, Rotterdamu, Alkmaaru a Rijece. Kromě toho obdržel v Nizozemsku talentový rozvojový grant financovaný z fondů na podporu kreativity a grant pro začínající umělce z prostředků Moondrian Funds. V roce 2017 vytvořil v nizozemském Alkmaaru své první veřejné dílo.

Prezentace na sympoziu:

Výběr z mých prací bych rád představil v kontextu pasáže z knihy Espèces d’espaces (Species of Spaces) autora George Pereca, konkrétně z její kapitoly „postel“. Díky této pasáži jsem začal vnímat prostory z minulosti jako vzpomínku v mé mysli a začal jsem přemýšlet o možnostech, jak tyto vzpomínky (znovu) vytvořit v současnosti jakožto připomínku a zároveň jakožto akci, která změní můj obraz minulosti. Stejně jako Perec ve zmíněné kapitole jsem se snažil si vybavit místa, kde jsem spal, a začal jsem kreslit plány a hledat objekty, které mi tyto prostory připomínaly. Bavilo mě vytvářet hrubé obrysy prostorů, které jsem jednou zažil a do nichž se nemůžu vrátit – ať už proto, že již neexistují, nebo proto, že já jako člověk už nejsem stejný jako tehdy.