Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara

nahoru >

Polymorpha

Bedřich Kocman představí svoji nejnovější tvorbu v Galerii Jiřího Trnky.

fotogalerie

View the embedded image gallery online at:
https://fdu.zcu.cz/cz/1768-polymorpha#sigProGalleria205e05d5ec
vernisáž: středa, 28 únor 2018
od: čtvrtek, 01 březen 2018
do: neděle, 25 březen 2018

Práce Bedřicha Kocmana jsme měli možnost v Plzni vidět v kompaktnějším souboru naposledy před dvěma lety. Tehdy na výstavě nazvané Grafikon, pořádané Galerií Ladislava Sutnara, představil autor sérii barevných reliéfních sítotisků a své kamenotisky. Reliéfní cementotisk zobrazoval parafrázované úlomky starověkých reliéfů, kamenotisky byly tematicky organizovány do dvou celků: proudnicové tvary – vzducholodě, a organické struktury inspirované větvovím keřů a stromů z autorovy zahrady.

Tuto výstavu nazval autor Polymorpha. U Aristotela byl pojem morfé (tvar) pojmem, který označuje něco určitého. Lze jej uvažovat ale pouze v jednotě s hýlé (látkou), která je neurčitá. Látka ani tvar nejsou pasivní. Látka s tvarem koketuje a přijímá jej do svého lůna. Aristoteles tuto její zdatnost označil jako dynamis (možnost). Tvar má potom potenciál naplnění vztahu. Aristoteles jej nazval energeiá (uskutečněním). Ve svém uvažování o vztahu látky a tvaru dospívá k tvrzení, že: „Skutečným se stane pouze to, co má možnost se stát skutečným." Tuto abstraktní filosofii lze pro naši potřebu přeložit následovně: Bedřich Kocman je porodníkem tvarů v mnohosti, které mu umožňuje šťastné manželství svazku látky a tvaru. Vzhledem k tomu, že je ovšem sám také seznámil a sezdal, nemůže si stěžovat na jejich případné rozmíšky a ani jakost jejich potomků. Podívejme se tedy na to, čím se vyznačují.

V tvorbě autora lze vypozorovat několik kvalit, které je s nadsázkou možné označit jako konstanty. Témata, která zpracovává, jsou takřka vždy introvertní. Tvoří je strukturní prvky, jejichž vzájemné vztahy jsou zkoumány z mnoha úhlů pohledu a s velikou pečlivostí. Odmítá jednoduchost a efektnost jak v procesu práce, který je často náročný časově i technologicky, tak ve výsledcích. Například velkoformátové sítotisky, které jsou zde na výstavě k vidění, vznikly vždy pouze v jediném exempláři a následně autor šablonu ze síta odmyl. Tento postup je v přímém rozporu s využitou technologií a s historickým využitím serigrafie pop artovými umělci. Je to malá vzpoura vůči době, která si libuje v re-produkci a re-plikaci. Z lacino vyrobeného díla se stává vzácný unikát. Další konstantou jsou využité techniky. Autor opět představuje kolekci reliéfních sítotisků. Využívá přitom svého objevu přetisku skrze hrubé síto – šablonu barevnou hmotou s cementovým pojivem. Postupně vznikají vysoké reliéfy, přičemž technologie je mimořádně citlivá na okolní teplotu. Při změně několika stupňů se hmota stává nestabilní, nebo naopak křehkou, a dochází k její barevné degradaci. Druhou technikou, je již zmiňovaná serigrafie, k níž se autor vrací po delší odmlce. Poslední konstantou je použitá barevnost. Po několika experimentech s výraznější a kontrastnější barevností se Bedřich Kocman opět uchyluje k černobílému, popřípadě odstíny šedi pojednanému světu. Tím často podtrhuje a zvýrazňuje zpracovávané téma.

V dílech autora však lze přesto zaznamenat také velmi podstatný progres. Původně definitivně a uzavřeně komponované prvky ztrácejí svoje pevné kontury a jsou rozvlákňovány v hlubších strukturních vrstvách. Z povrchu tvaru sklouzává autorova pozornost k vnitřní podstatě látky. Dřívější osově souměrný pečlivě konstruovaný svět se rozpadá. Kompozice neukazuje celky, ani prosté výřezy těchto celků. Stává se asymetrickou, zajímavě nahodilou a uvolněnou. Zvláště v sítotiscích, v nichž si autor pohrává s proužkem papíru prezentovaným v různých měřítcích a situacích, se setkáváme s neuvěřitelnou polymorfií. Můžeme v nich pozorovat předivo jemných cytoskeletů doplněných většími útvary. Vytvářejí dojem velmi mělkého prostoru dna petriho misky, na němž sledujeme kultivaci rostlinných kultur. Jiné připomínají vizualizace magnetických siločar, nebo řez vertikulovaným anglickým trávníkem. Nejsložitější kompozice s minimalizovaným bílým pozadím dýchnou atmosférou nočního velkoměsta. Vibrují energií, přičemž se zúročí tisk černé na černé, a dýchá z nich zneklidňující tajemství podtržené dojmem prostoru sledovaného z chatrného útočiště. Dobrodružství tvarů představené čistou plakátovou formou podpořenou náhodně vzniklými znaky číslic či dalšími symboly, doplňuje dobrodružství divočiny, které na sebe bere podobu až ilustrativní. Ilustrativní v dobrém slova smyslu. Ploše nepopisuje, ale vtahuje do napovězeného děje, dramatu.

Na závěr lze tedy konstatovat, že autor učinil další krok od disciplinované přesnosti a kompoziční pečlivosti, k uvolněnosti a hravosti, která jeho dílům dodává větší energeiá a dynamis. Zkrátka, že se mu daří nacházet kvalitnější podoby svazku hýlé a morfé. A nezbývá, než mu popřát na jeho cestě hledání další úspěchy a těšit se na příští pokolení. Skutečným, ať se stane pouze to, co má možnost se stát skutečným.

 

Jindřich Lukavský

 

FUD bile logocz

eu

evropská unie

evropský fond pro regionální rozvoj

investice do vaší budoucnosti

sociální sítě

facebook

youtube

 

adresa

univerzitní 28, 306 14 plzeň

www.fdu.zcu.cz

GPS: 49°43'30.7"N 13°20'54.7"E

vnější vztahy a informace k přijímacímu řízení
pro zahraniční uchazeče

mgr. markéta kohoutková

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

tel / 377 636 716

fax / 377 636 702